Jsme přece takoví.
Slibujeme druhým věčnou lásku, podmíněnou tím, že ten druhý bude ten, který přijede na jednu noc věčné lásky. Ano, jsou i takoví, kteří jsou ochotní dokonce i měnit bydliště, protože nejsou šťastní tam, kde bydlí, a tak si vytipují správnou kořist, ke které se přistěhovat, a které pak by mohli vyčítat, že to udělali přece jen z lásky. A když už přece jen někdo si udělá tu cestu k nám z druhého konce světa, mi si čas na kafe neuděláme, protože jsme na to příliš důležití.
Slibujeme věrnost, abychom si zaručili tu naší lepší polovičky. Takže defakto neslibujeme věrnost tomu druhému, nýbrž věrnost toho druhého. Za ty naše nevěry my přece nemůžeme. Vždycky je vina druhé strany.
Stěžujeme si na sociálních sítích, že nikdo nás nechce. Tím slovem "nikdo" máme na mysli modrého prince dle naších představ, takže bychom neměli brát osobně, když nemáme správnou barvu očí, správné rozměry a proporce úplně všude, dostatečný počet kladných číslic na účtu a přesný výkon, mimo jiné vlastnosti. Opakuji: neměli bychom to brát osobně, ale osobně to samozřejmě bereme, protože jsme pupkem světa a nejsme vztahovační, nýbrž vědomí své důležitosti.
Stěžujeme si na sociálních sítích, že nikdo nás nečte, a pak neodpovíme těm, kteří si dali tu práci si přečíst naše debiloviny. Stěžujeme si, že nikdo to nemyslí vážně, aniž bychom si uvědomili, že toť včetně nas. Stěžujeme si na to, že nikdo nehledá opravdovou lásku - nikdo ve věkovém rozměru 18-21 let. Stěžujeme si, že jsme sami a hledáme vinu ve světě i v druhých, ale nikdy v sobě.
My jsme přece dokonalí a nemůžeme snížit laťku, když hledáme protějška. A v té naší dokonalé dokonalosti, jsme naprosto politováníhodní.
Máme na všech svých profilech (jejichž počet není znám ani nám) na různých stránkách, že hledáme přátelství, opravdové - a přitom nevíme, co je to opravdové přátelství, ani kamarádství, ba ani slušnost. Je to jenom další maskární ples, kde jsme královnou, vystoupením i jediným hostem zároveň. Píšeme, že chceme na něco někoho, to má v něčem jasno - a to nemáme my, ani v té požadavce, ani v ničem. Uvádíme, že hledáme (příjemný) pokec, a odpovíme-li, tak jednoslabičními větami nebo smajlíky.
Občas si nejsem jistý, jestli jsme spíše patetičtí nebo trapní. Kdybychom bývali nebrali sami sebe tak tragicky, bychom byli směšní. Ale možná jsme takoví i tak.
Jestli se někdo urazí, pravděpodobně bude jeden z těch, kteří ten článeček inspirovali. Buďte zdraví. A buďte zticha. A nebuďte vztahovační - možná jsem si na Vás konkrétně zrovna nevzpomněl :P
(k doplnění a pokračování)
