Ne, nejsem hrdý, že jsem homosexuál. Jestli mám s tím problém nebo ne, toť jiná otázka. Nevidím důvod k tomu, abych byl hrdý, ani k tomu, abych se styděl. Beru to jako barvu kůže, očí, vlasů. Není to moje volba, není to výsledek tvrdé práce, tak jak bych mohl být na to hrdý?
Krásně to vystihuje člověk na blogu svého profilu (po jeho svolením přidávám odkaz)
A k tomu, jenom dodám:
Na světě jsou přece jen pochody hrdosti heterosexuálů a různe projevy typů "macho". Většině nás to připadá trapné, ale když to dělá homosexuál, tak svět je zticha.
Pochody (si myslím) měly svou podstatu, když bylo třeba dát světu vědět, že byla i jiná realita a velká část obyvatelstva to odmítala vidět. Aspoň to tak vidím já... Dneska rovnoprávnost je skoro dosažená. Teď bychom měli spíš usilovat ne o to, aby nás nechali žít, ani ne o to, abychom měli stejná práva, nýbrž o to, abychom byli považováni za normální občané. Odlišné v orientaci.
Navzdory tomu, že být Běloch mě dělá náchylnějšího na jiné onemocnění, nepovažuji být Bělochem za nemoc. Není to štěstí, není to smůla. Není to důvod k hrdosti, ani k ostudě. Je to fakt. Z toho samého hlediska, nepovažuji odchylnou orientaci za nemoc. Ani za supermoc. Je to jen další faktor, další okolnost. Nejsem lepší nebo horší z důvodu sexuální orientace. V tom se se smíneným blogem neztotožňuji, a na to mám další důvody. První: na světě, který míří k přílišnému počtu jedinců naší rasy, existence většího počtu homosexuálů může pomoct ten trend lehce zpomalit. Druhý důvod: zřejmě děti s homosexuálními příbuznými mají větší šance být úspěšný v životě. O tom se už psalo docela dost a k tomu je hodně důvodů.
Jsem rád, že jsem gay? Je plno důvodů, proč být rád. Opakuji: nejsem hrdý a nestydím se. Ale o tom, proč jsem rád, že jsem odlišné orientace, napíšu raději jinde a jindy.
