Mám takové tři kamarády, jež se jmenují Honza. Jednomu se líbím, ale on mně ne; druhý se mně líbí, aniž by to bylo opětované, a třetí je heterosexuál, který o mně oficiálně neví a já nechci, aby o tom věděl, a tím pádem není co řešit, jestli a jak se líbíme tomu druhému. Do čtverice, mám kolegyni Červencovou, která chce mít někoho a trochu moc často se mi o tom zmíňuje. Ano,všechna jména a některé okolnosti jsou vymyšlené—ale řekněme jim přece jen Honzové a Červencová.
První Honza byl úžasným kamarádem do té doby, co jsem se mu zmínil o tom, že jsem na chlapy, a v jednom dechu jsem řekl, že jen na ty s nadváhou. Netušil jsem však vůbec, že jeho další slova budou jeho vlastním coming-outem: „A musí mít tu nadváhu?“ A kurňajc. Kdybych to býval byl tušil. Pozdě. Od té doby je jako kdyby v něm vzniklo neuspokojitelné sexuální napětí, začal se mi vysmívat poměrně často, skoro při každém setkání, kvůli nejrůznějším důvodům, a dnes se vídáme celkem zřídka.
Druhý Honza věděl o mně (tedy že jsem na kluky) již předtím, než jsme se seznámili, bylo to rande a hned po něm mi řekl, že můžeme být kamarády, ale že nikdy nebude mezi námi nic jiného, protože nejsem jeho typ. Byli jsme kamarádi léta, sice trochu povrchně, ale celkem to šlo. Ale napětíčko bylo tentokrát z mé strany. On to ví, samozřejmě, a navzdory tomu, že já ho respektuji a nedovolil bych si ho ani plácnout na rameno, vyhýbá se mi—a je mi to jasné, že je to proto, že se mi líbí.
Skočme od Honzů k cizinci. Nejlepší kamarádi, skoro jako bratři (zdůrazňuji skoro). Věděl o mně. Nevadilo mu to. Nikdy jsem mu neřekl, jestli on se mi líbí nebo ne. Já nechtěl, aby se to pletlo mezi námi. Jenže jednou mu to začalo nejspíš vadit, že jsem na chlapy, a že on je chlap. Napětí v tomto případě nebylo druhu přitahování k sobě, ale útěku. Žádný Éros, teď byl Thánatos. A bylo po přátelství. Ano, mluvíme spolu ještě dnes. Moje přiznání nebylo jediným důvodem k tomu, aby uvádlo přátelství, nicméně jsem měl silný dojem, že to hrálo svou důležitou roli.
Než se vrátíme k poslednímu Honzovi, co Červencová? Tam je též sexuální napětí. A mně to znepokojuje. Nechci mluvit o sobě, nechci zranit, nechci dávat naděje, a tím pádem se jí vyhýbám, přestože je skvělý člověk a že jí mám rád. Ano, mohl bych to vyřešit jinak, ale dokud jsem nezačal psát tento text, bylo to všechno na úrovní podvědomí.
U jiných kamarádek, které o mně ví, nevznikly žádné potíže, naopak přátelství byla lepší, než před coming-outem.
Jinými slovy: jak se zdá, sexuální napětí ovlivňuje, jak se chováme k ostatním. A je naprosto osvobozující, když člověk mluví s někým a má jistotu, že tam není žádná možnost sexuálního přibližení. Člověk, ať je to muž nebo žena, je lovec, a může si odpočinout, když není poblíž žádná kořist. Blbě řečeno? Souhlasím. Zkuste to jinak Vy. Každopádně, pak dává smysl, proč muži občas utíkají od ženské společnosti a chtějí být s kamarády na pivě, bez žen. Není to projevem skryté homosexualité, naopak, pokud to by mělo vůbec něco společného se sexualitou, tak by to spíš bylo, aby si člověk mohl od sexuality na chvíli úplně vypnout.
A proto žena s homosexualem nebo heterosexualové a „heterosexuálky“ mezi sebou mají větší pravděpodobnosti se stát opravdovými kamarády. Není tam „riziko.“ A proto coming-out může pokazit kamaradství s chlapem (hetero či homo) ve stejné míře, jak dokáže vylepšit kamarádství s ženskou.
Třetí Honza musí o mně vědět. Známe se příliš dlouho. Jenže se neptá, a já jsem rád a taky o tom nemluvím. Já vím, že je na ženy, a on to o mně, doufám, nechce vědět, jinak by se mě zeptal (tedy předpokládám).A já mu to neříkám, protože je to skvělý kamarád a chci, aby to přátelství vydrželo, co nejdéle. Optimálně, na celý život. Nechci, aby se mě bál, jak to vypadalo u cizince. Nechci, aby měl strach, že bych si mohl sám ublížit vlastním vnitřním napětím, kdyby bylo—sice není, ale on tu jistotu nemůže mít. Vlastně může: můžeme tu jistotu mít oba, ovšem jen do té doby, co si to necháme pro sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat