Takové věci lidi píší na svých profilech: „tady to nemá smysl,“ „stejně si to nikdo nepřečte,“ „nikdo to nemyslí vážně,“ „je slušností aspoň odpovědět“ atd. Nějakou dobu mě to i bavilo. Už dávno to tak není, a to zejména poté, že jsem se snažil pár jedinců vyvést z omylů. Odpověď si žádnou nepamatuji, dokonce někdo hned na to změnil stav na „opravdu to tady nemá smysl“ záhy po přečtení zprávy ode mne. Když někdo chce ze sebe dělat oběť, tak kdo chce kam, pomozme mu do toho svého mozkového hajzlu.
A to jen tak na úvod, protože můj důvod, proč sem něco psát po tak dlouhé době, nemá s tím předchozím odstavcem takřka nic společného. Píši sem s nadějí, že si to nikdo nepřečte. Já to ale potřebuji sdělit do internetového „mraku,“ nechat si ty dveře, tu možnost, otevřené. Mám komu bych to sdělil, mám jiné deníky, které mají pravidelné čtenáře, mám dobré kamarády, mám docela hodně lidí, kteří mě berou takového, jakého mě vnímají. Jenže pro zatím jim to nechci říct.
Něco se stalo. Nevím co. Měním se. A v tom není nic špatného, každý se nějak vyviji. Je pravda, že se před 3-4 roky stálo pár větších změn: rozvod, návrat do VŠ studií, změna zdravotního stavu, očistka společenského prostředí... Poté následovalo několik středních změn: návrat do aktivního sportu, nový(é) hudební nástroj(e) a jiné. Asi před rokem jsem začal sepisovat dohromady změny „v pozadí“—takové, že se začaly rodit před léty a tenkrát se dotvařovaly. A po, zdá se, osudové cesty koncem října minulého roku, se začalo postupně objevovat víc a víc „drobných“ změn. Vždycky to je ze dne na den, neplánovaně, že najednou zjisťuji, že mám zvyk, o kterém nevím, jednou jiný pitný režim, jednou jiné oblečení, jednou jiný způsob práce, a přijde mi to přirozené, všechno, a tak se každá nová změna objeví, aby tu zůstala.
Jako ve filozofických spirálách španělského Ortegy i Gasseta, najednou pozoruji obrovskou změnu, která byla tu ze dne na den, ostřeji než rozvod, tu jen sedím, píši na papíře, mrknu a v tu ránu mám nový rukopis. Starý jakoby mi nepatřil. Je mi cizí. Podpisu nevyjímaje. Toto už je zásadnější změna.
Ale to není nic proti tomu, co se u mne v posteli děje... a sice to je už několik měsíců, ale poslední dobou to nějak nabírá na obrátkách...
... a já nechápu... ani nelituji... jen zvědavě pozoruji...
Žádné komentáře:
Okomentovat